Jak chce stát šetřit na výdajích, ale na příjmy zapomíná

Úsporné balíčky mohou být dobra věc, ale s odstupem času a trochu kriticky se podívejme na to, v čem jsou opravdu dobré, jak ušetří a naopak na to, v čem mohou poškodit nás, občany a proč jen ten schodek je takový., aneb jak nejen šetřit, ale naopak, jak vydělávat. Ona totiž ani úřednická vláda není neomylná.

www.ctk.cz

Pro začátek bych rád zdůraznil, že souhlasím s nynější vládou co se týče snižování schodku ve státním rozpočtu, respektive jsem pro dosáhnutí absolutního nulového deficitu . Ať už se jedná o doporučující direktivu ze strany Evropské unie, nebo mnohé ekonomické teorie či jen logickou úvahu, zadlužování není pro stat dobré. Otázkou ale zůstává, na čem šetřit?

Rozpočet na příští rok počítá se šetřením na několika frontách. 
- Sníží se platy úředníků. Vlastně by se chtělo říci, sníží se platy např. i politikům, ale v konečném důsledku se jim ze státní kasy nevyplatí o mnoho méně, naopak, úroveň jejich platů má být stejná, někdy i vyšší.
- Nulový růst důchodů. Chtělo by se říci, že jde o logický krok za předpokladu, že nebude žádná inflace. Valorizace důchodů by pozbývala smyslu, když by nestoupaly ceny. Bohužel však ve veškeré kritice, a to jak pozitivní  tak i negativní,  vetšina lidí zapomněla upozornit na to, že bychom se měli bát nadcházejících let, protože žádná z vlád, které jsme tu měly posledních mnoho let, neměla absolutně chuť do více než nutných a hlavně razantních důchodových reforem, a tak se jedná pouze o překlenovací řešení (vlastně co bych mohl čekat od dočasné vlády), ale s výhledem, že nová důchodová reforma by mohla přijít na stoly nových poslanců koncem roku 2011, když budeme mít štěstí. Možná by bylo fajn, kdyby se tato „vláda odborníků“ (uvozovky z důvodu toho, že všechny vlády by měly být vládami odborníků) pokusila prosadit důchodovou reformu. Bohužel, podle některých nemá dočasná vláda mandát na to, aby se pokusila o tak razantní reformu, na druhou stranu, právě nestranná vláda má největší šanci vyhnout se hloupým stranickým hrám a prosadit něco tak závažněho.
- Zrušení zákona o šrotovném . Není co dodat, výtečný a rozumný krok, který je sice možná lehce nefér vůči okolním státům, které šrotovné zavedly a my z něj jen profitovali, ale není jediný důvod šrotovné nezrušit.
- Snížení rodičovského příspěvku . Snížení porodného. Peněžitá pomoc v mateřství. Jedná se vážně o průšvih. V době, kdy je stagnující porodnost sníží tento typ dávek se můžeme za dvacet, třicet let bát, kdo pro nás bude vydělávat na důchody. Na druhou stranu pro nynější ekonomiku půjde o pozitivní dopad, místo aby ženy měly být na mateřské, mohou jít pracovat.
- Zmrazení životního a existenčního minima – de facto platí to, co u důchodů, jestliže nebude rapidní inflace, není třeba tyto částky posunovat. Otázkou, stejně jako u důchodů, zůstává transformace sociálního systému. A pravděpodobně teď nezáleží, jestli pravý, nebo levý, ale kombinace na nefuknční, typický „pravolevý český model vyplácení sociálních dávek a podpor“ je neúčinný, jelikož není vlastně založen na žádném celistvém konceptu, jenž by měl fungovat, ale o tom raději jindy.

A abych už nezabíhal do podrobností, je na snadě se pozastavit nad vyššími příjmy, co půjdou do rozpočtu. Vesměs  se jedná o zvyšování daní. Ano, v době krize může být dražší alkohol a tabák, proč ne, když je krize, tak se holt omezíme. Ale brzdit podnikatelské výhody a zvyšovat odvody se nemusí absolutně vyplatit. Ano, následující rok podnikatelé mohou odevzdat větší daně a odvody. Otázkou je, zda-li tímto nepročistíme trh od slabých a nezůstanou jenom silnější, nebo  budeme pokračovat v tendenci likvidace drobných podnikatelů a živnostníků, kteří odvádějí daně a dokáží si na sebe vydělat, kdežto takto mohou skončit ne jako přispěvatelé do státní kasy, ale jako  její výběrčí (rozumněj že z ní berou). Beru v potaz fakt, že „jinde ve světě“ jsou daně mnohem větší, zároveň však jsou v jiných státech absolutně jiné sociální systémy a fungování státní aparatury je založeno na jiných základech, než u nás a snažit se dotahovat jiné systémy jedním krokem a ostatní neudělat je přinejmenším chyba.  Už i za stávajících podmínek měl podnikatel, který odváděl poctivě daně (ano, jsem možná naivní, ale třeba takoví jsou) se nemohl uživit. Naopak, většina mých známých, kteří podnikají, by mnohem raději odváděla, co má a měla čisté svědomí, než odváděla stejně a bála se, že na ně někdo přijde (ano, z tohoto opět může vzniknout ona trapná a všudeomýlající se diskuze o modrých ptácích – nejsem jedním z nich, jde-li o to – nebo diskuze o podnikatelích, kteří už tak mají hodně na úkor ostatních, ale jde spíše o jejich důslednou kontrolu ohledně odvodů a daní).  A vrátím-li se k pojmu „jinde ve světe“, tak například Německo bojuje s krizí snížením daní a pomáhá tak rozvoji ekonomiky, nebrzdí ji. A právě v tom bych viděl východisko, nedívat se jen na následující rok dopředu, ale i na ty další, které budou následovat a podpořit podnikatele k rozvoji, k budoucímu vetšímu placení daní, k budoucím novým místům, která vytvoří.

Směrů, kam by se měla vláda ubírat, je několik. Mělo by dojít k inventurizaci státního majetku a zamezit jejich neprůhledným prodejům. Měly by být zavedeny limity nákladů na volební kampaně, které jsou financovány mj. Příspěvky za mandáty (ano, až 1,2 miliardy za volební období). Peníze by měly rozdělovat více kraje, které ví, co je kde více potřeba.  Mělo by se dát více peněz na vzdělávání a výzkum v situaci, kdy je české školství v porovnání s evropským hodnoceno kriticky, jedná se o jednu z nejlepších investic státu.  Nechat rozhodnout každého občana, zda-li chce ze svých daní podporovat církve (model obdobný modelu v USA).  Měly by se zrušit zbytečné úřady a zlepšit management státních institucí, stejně jako zavedení personálních auditů.  Reformovat sociální systém tak, aby byly striktnější podmínky ohledně nalezení zaměstnání a dávkách v nezaměstnanosti, stejně tak jako některé nesmyslné sociální dávky by měly být zrušeny a transformovány.  V neposlední řadě podnikatelům nastavit podmínky pro transparentnější  odvody a nenechat si peníze téct mezi prsty. A takovýchto nápadů a doporučení je všude spousta a i já bych jich mohl vychrlit dalších pár desítek, šlo mi však jen o upozornění toho, kde začít stahovat schodek státního rozpočtu. A ono, víte, koruna ke korunce sedá, dá se řící miliarda k miliardě sedá a pokud nejsou ti nahoře důslední a nebudou se zabývat každou tou drobnou miliardou, schodek se jen tak nesníží.

Nuž, hlavu vzhůru a doufejme, že brzy uslyšíme o důchodové a sociální reformě a budeme se moci zase těšit, že nám zítřky přinesou díky rozumné politice o něco víc.