Jsme povětšinou průměrní Češi

Vždy ke konci roku sčítáme změny, kterými jsme prošli, zkoušíme přijít na nové předsevzetí, snažíme se rozvzpomenout, jaký ten rok vlastně byl. Nechci glosovat o vizích, nechci povídat o tomto roce, jen je pěkné se podívat, že Čech zůstane Čechem.

Sám jsem si vždycky říkal, že budu jiný, než průměrný Čech.  Že budu bohatší, že se budu vysmívat každodenímu lopocení  a všem těm starostem „dospěláků“ a jak čas plyne, volně jsem vplul mezi majoritu dospělých a už nejsem to dítě, které vidělo vše jednodušeji a už si i já začínám naříkat, že ne všechno si můžu dovolit. A začínám si uvědomovat, že jsem vlastně ten typický, průměrný Čech.

Jsem běloch. S kamarády na jednom se bavíme rádi o politice, je nám z ní smutno a rádi si zanadáváme. Pobírám průměrný plat v republice. Každou středu a neděli si nezapomenu podat sportku a za dvakrát stosedmdesát korun týdně si kupuju sen „lepšího života“. Jsem z rozvedené rodiny. Mám rád řizky na cestu. Stává se ze mě vysokoškolský odpadlík s maturitou.  Mám rád výprodeje a akce. Nejsem rasista, ale vadí mi, že dávky jsou neúčelné a některé minority je pobírají a podle selského rozumu by neměly a já je platím z daní. Mám auto. Rád dodržuju české Vánoce, protože nabývám pocitu, že svět je hezký, po zbytek roku tento pocit slábne a někdy úplně chybí. Jsem heterosexuál. Nevěřím většině českých politických špiček. A tak bych mohl pokračovat...

A vlastně většina mých přátel splňuje mnoho z těchto kritérií. A když se bavíme o politice, víme koho nevolit. Většinou. A víme, co se stalo špatně a co zase kdo schválil, co nebude ku prospěchu lidí. Ale jen málokdo z nás se veřejně ozve, málokdo z nás se nechá ocejchovat a bude upozorňovat, co je špatně. A člověk si rychle uvědomí, že i on sám může ovlivňovat. A čím nás takových bude více, tím snad více bude vidět, že u nás opravdu není něco v pořádku. Snad se vymaníme z průměrnosti a budeme veřejně zastávat své názory, nebo ještě lépe, posuneme hranice tak, aby vyjadřování veřejných názorů bylo onou průměrností. A pak budu konečně věřit, že korupčníci nebudou u moci, že když bude něco v nepořádku, lidé se ozvou a taky, že když budu chtít vědět obecný názor lidí, budu moci pročítat jejich názory a ne se jen snažit domnívat, že v krajích vyhrála ČSSD kvůli slibu odnětí poplatků ve zdravotnictví.
Do nadcházejícího roku 2010 Vám všem tedy přeji co nejvíce štěstí a hlavně odhodlání vyjádřit se a nebát se svůj hlas v následujících volbách svěřit tomu, kdo není jen mnoha léty „prověřeným“ jménem, ale i těm, kteří se snaží ukázat pravdu, i když jim to způsobuje mnohé problémy, a kteří můžou přinést svěží vánek a naději na české politické scéně a tedy i v našich každodenních životech a dát nám důstojné podmínky pro práci, život a rodinu.

Šťastnou volbu a hlavně pocit štěstí v životě,
Jakub Grós